Fotografie jsou řazeny do sérií, které vybízejí diváka, aby v proměnách denního světla a ve hře stínů pozoroval dráhu slunce a plynutí času a všímal si nepatrných změn v kameni budov. Nejvýznamnější série, nazvaná De labore solis, ve své původní podobě obsahuje 150 snímků štítu jednoho obyčejného domu, který byl v průběhu šesti let fotografován stále ve stejném úhlu ve všech ročních obdobích a v každou denní hodinu.^{tisková zpráva}

Konceptuální hrátky Yanniga Hedela se světlem, pozorovací a kompoziční schopnosti zhotovovat sekvenční série přesahuje od statické fotografie do videa. Herci však nejsou lidé, ale světlo a stín se strukturou architektury. Na zdech domů se objevuje a zase mizí děj, který je pokaždé jiný. Je až fantastická sama obyčejná skutečnost, kterou Hedel zobrazuje – jeden večer projektovaný na promítací plátno domu jako na matnici fotoaparátu… Snímá sekvenčně, podobně jako snímá videokamera. Ale výsledek fotografických skic je o mnohem dál, má mnohem větší výpovědní hodnotu než videosnímek. Na něm totiž nikdy neuvidíme celý děj na jeden jediný pohled. Fotografie to dokáže. Yannig Hedel to dokáže.

-VŠ-