Kdy: 12. 4. 2008
Kdo: Anna, Petr, Týna, Marian za Kamzíky; Fotoklub Lanškroun. Pod vedením Tomáše Straky

V sobotu ráno jsme vyrazili směr Kladno hledat barevné kovy. Výprava začala na pumpě, kde jsme počkali na opozdilce, kteří se den předtím dušovali, že vyrazíme už v osm. Počasí bylo chladné a foukal studený vítr.

Do naleziště jsme pronikli dírou v plotě, o které náš průvodce trvdil, že to je jedna z mnohých “vrátnic”. Hned poté jsme si prohlédli národní kulturní památku. Visel na ní papír, že je chráněná a nesmí se poškozovat. Jak by se ruina Vápenných pecí dala víc zničit, to je ovšem záhadou. Kolem se povalovaly stopy po předchozích návštěvnících. Místo vysněné mědi všude ležely jen bužírky.

Pronikali jsme dále do hloubi závodu, ale kromě různých betonových pozůstatků jsme žádné kovy bohužel nezaznamenali. Zklamání trochu zmírnilo počasí, které se umoudřilo a díky tomu většině zmrzlíků přestala být zima.

Soudržnost výpravy se mezitím ztratila. Někdo se setkal s jinými stalkery, další skupina potkala zástupce místní fauny s majitelem. Po kovech stále ani stopy. Někteří nasazovali život při průzkumu výškových a hloubkových objektů, s rozporuplnými výsledky. Část průzkumníků se seznámila se slavnou halou, která spadla, když ji kdosi začal rozebírat a nešťastně začal odspodu. Již se na místě nenachází. Ani hala, ani nešťastník.

Se smíšenými pocity zmaru a zašlé slávy jsme podnik opustili a šli doplnit síly do místní restaurace U Švejka.

Poté jsme se rychle přesunuli zpátky do velkoměsta. Rychlou návštěvu výstavy, spojenou s oslintáním výkladních skříní přilehlé prodejny, následoval přesun do Libně. Prý tam mají být několikatunové lodi, jejichž přemístění do sběrny by výrazně vylepšilo výsledek celého dne. Měli jsme ale poslechnout lidovou slovesnost. Ne nadarmo se říká: “Karlínu a Libni, zdaleka se vyhni!”.

Lodě se samozřejmě v cíli nenacházely. Pouze nespočet výletníků a sportovců, kteří vyrazili na pobřežní korzo. Průmyslová zóna je zřejmě nenávratně pryč. Tým přemohla skleslá nálada a začaly se ozývat stesky po maminkách. Naštěstí došlo k jakési podivné poruše časoprostoru a červí díra nás zavedla do nefalšované trampské osady s buřty, opečenými na žhavých uhlících. Shnilou civilizaci připomínaly jen čáry chemtrails na obloze a konečně se dostavila uvolněná nálada.

P.S. V průběhu celého dne jsme občas i něco vyfotili

-Karel-