Kdo: Marian, Láďa, Jana, Franta, Kristýna, Anna, Karel, Iva, Vít
Kdy: 20.5. - 22.5. 2005

Tentokrát úvod fotovíkendu poznamenala nepříjemná událost, kdy cestou prezidentský vůz způsobil nejedno odření plechů našich povozů. Naštěstí se vše obešlo bez zranění. Záležitost byla překvapivě rychle vyřízena a tak jsme ještě před setměním dorazili na chatu. Ta se rozkládá vysoko na úbočích Krkonoš, pár kilometrů nad Vrchlabím v lokalitě Strážné - Husí boudy. Hned za chalupou zurčí potůček, který podtrhuje krásu tohoto poklidného místa. Podvečerní atmosféra se nesla ve znamení bylinek a léčivých, povzbudivých nápojů :o).

Ráno, po vydatné snídalni, kdy slunce začalo příjemně hřát, jsme nasměrovaly své kroky na Lahrovy boudy. Odtud jsme to vzali přes Friesovy boudy, kde jsme se posilnili lahodným mokem. Hned kousek nad hotelem jsme narazili (málem šlápli) na zmiji.Nad hlavami stejně jako v širokém okolí – kam až oko a teleobjektivy dohlédly, bylo vidět spoustu paraglidistů (píše se to takhle? :-DDD )

Při tak dobré viditelnosti byla vidět i Labská bouda a kotelní jámy. O kus dále zase vypukla spanilá jízda na igelitce po sněhovém poli a stavění  posledního sněhuláčka letošní zimy. Mokřiny byly nasáklé vodou a v kdejaké strouze díky teplému počasí teklo dostatek vody a odevšad kapalo. Slunce pražilo, teplota se i v 1300 metrech pohybovala nad 20 oC a na nebi se tvořily závoje i malebné obláčky. Přesto v nejvyšších polohách byly ještě kompaktní sněhové plochy nezřídka mocné okolo 1 metru. Byl to okouzlující kontrast sil přírody.

Bez problémů jsme došli na nejvyšší bod dne, k občerstvení „Na rozcestí“, odkud byl krásný výhled na Sněžku a Obří důl. Po krátké pauze na jídlo i focení jsme to odtud měli již  jen pár kilometrů a navíc pouze z kopce až na chatu. Těsně před ní jsme nasbírali dostatek dříví na podvečerní opékání buřtů. Byl příjemně teplý vzduch a jasná obloha, u ohýnku prima nálada, na nebi svítily mračna hvězd a v dáli před obzorem byly vidět mihotající se světla měst.

U nedělní snídaně nám zapózovali před makroobjektivy mravenci a malincí pavoučci v překvapující hojnosti. Ještě dopoledne jsme se vydali na menší výlet, kdy byla krásně vidět po levé straně Černá Hora a poté, co jsme došli do údolí a začali se stáčet zpět, došlo na očekávané focení malebného potůčku s malými i většími vodopády. U nich jsme se dostatečně vyřádili a na chatu dorazili až během odpoledne. Po špagetovém pozdním obědě jsme zabalili, rozloučili a vydali na zpáteční cestu.

Budiž jen drobně zmíněno, že jeden z ořů dorazil domů ne po vlastní ose.

I přesto se nám tento výlet vydařil a zanechal v nás především milé vzpomínky.