Kdo: Vítek, Iva, Anna, Petr, Vláďa, Marian, Týna, Franta, Jana

V kalendáři se psal jedenáctý březen 2007, ranní mráz přesolil krajinu a na azurové obloze nebyl ani mráček. Chystal se prosluněný, překrásný teplý den. Devět Fotokamzíků si přivstalo a přiblížilo se až do Jílového u Prahy. Scházejí se na náměstí a plánují cestu. Vítězí cesta po naučné stezce pod kamenným mostem až do vesničky Kamenný Přívoz.
Dnešní výlet měl být poznamenán konceptuálním pojetím, každý měl s sebou předmět, který mu sloužil k naplnění jeho vizuálních představ, fantazií a vnitřní touhy.

Vladislav Vrba používal prostěradlo, které kladl na zem, promítal na něj vlastní stín, přikrýval a odhaloval nalezená zákoutí a předměty. Pořizoval portréty oblečené a svlečené vodní pumpy nebo elektrického kiosku. Prostěradlo vyhazoval do vzduchu snímal jej v protisvětle a v různém prostředí. Časem čisté bílé plátno metamorfovalo do zajímavějšího tvaru a pestřejších barev.

Jana Jurčová zvolila pastelově oranžové lano, které omotávala okolo stromů, narovnávala do úsečky a zase kroutila jako hada vinoucího se po zemi, na skále i ve vzduchu. Nalézala podobnost rekvizit vytvořených přírodou a člověkem, srovnávala je a doplňovala. Provaz zanechávala v krajině jako cizí artefakt, rušící svým tvarem i barvou. Pouhou změnou svého pohledu dokázala z cizího vytvořit vlastní. Lano jako mávnutím proutku najednou do přírodního prostředí zapadá.

Vít Švajcr reagoval na letošní rekordně teplou zimu a zrealizoval projekt s názvem “Poslední sníh v Čechách”. Chladivý sníh nahrazoval kus balicícho šedého měkkčího kartonu. Zachycoval jej na cestě, na plotě, v křoví.

František Ehrenberger zvolil jako rekvizitu čirou žárovku. V přírodě hledal místa, kde její přítomnost chyběla. Zkoušel ji šroubovat do děr, štěrbin, hledal analogony. Fotograficky ji instaloval například na sloup veřejného osvětlení, kde žárovka chyběla.

Iva Voigtsová měla rekvizity dvě - jorkšírského teriéra a malířský štětec. Teriér se instaloval do krajiny sám a byl fotografován v různých kompozicích. Štetec se ukázal jako nepříliš motivační rekvizita.

Marian Lechnýř se svým ručičkovým budíkem, na kterém neustále ručičky ukazovaly za pět minut dvanáct, narušoval zaběhnutý rytmus v krajině.

Kristýna Šimková plyšového zajíce svazovala lanem, věznila do trnitého křoviska nebo z něho dělala modlu na piedestalu. Měnila jeho význam hračky - mončičáka do významů, se kterými se běžně nepočítá.

Anna Malá pojala svou scénář jako odměřování ujité vzdálenosti. Na trase instalovala krokoměr a dokumentovala jeho stav (a tím i stav celé skoupiny). Instalovala i svého přítele Karla, jakožto vhodnou a tvůrčí rekvizitu (například mezi sloupy v polích).
Fotografové se navzájem inspirovali, měnili mezi sebou rekvizity, pomáhali s náročnými scénami a produkcí, sbírali podněty a jarní počasí oznamovalo konečně příchod slunečných dnů.