Kdo: Marian, Jana, Franta, Kristýna, + Trman
Po páteční aprílové odpolední výpravě do ZOO a večerním bowlingu jsme se rozhodli vydat se za focením na krátký výlet i v sobotu. Jelikož bylo dávno po poledni, vybrali jsme místo rychle a dobře dostupné. Oko v mapě padlo na Český ráj a obzvláště malebně vypadající pískovcové skalní útvary společně s četnými vodními plochami.
Z Prahy cesta uběhla rychle a na místě jsme byli za 40 min. Na nebi nebyl ani mráček, slunce příjemně hřálo. Zastavili jsme nejdříve u vody – Komárovského rybníka a poté, co Franta zahlédl nedaleko poletující dravce, zamířili jsme tím směrem k viditelné nedaleké skalní plošině. Cesta nahoru je lehkou procházkou, za níž je odměnou krásný výhled na okolní zalesněnou krajinu, chatky a vodní plochu. Toto místo nám rychle učarovalo a my jsme si nejen labužnicky vychutnávali hřejivé sluneční paprsky, ale i hojně fotili, ať už to byli mravenci coby makro (nato František prohlásil „ty potvory jsou strašně rychlý“), tak různé monogramy, ornamenty, vzkazy a milostná vyznání vyrytá do každého volného a dostatečně viditelného místa i různé krajinné motivy v protisvětle.
Z příchozí trojice mladých lidí,kteří si nás nápadně prohlíželi,se nám po vyslovení slova kamzíci dostalo velkého překvapení. Jednoho z přítomných evidentně toto slovo zaujalo a tak se otázal : „Vy jste kamzíci??? Znám vaše stránky! Já jsem na vás dostal odkaz“. „A od koho?“, zeptal jsem se neméně udiveně, že mu náš název foto kroužku není neznámý. „Od Franty“ , pravil. Otočil jsem se a již s úsměvem ve tváři zvolal „Frantóóóó, máš tady telefon“ :o))). „Jak že se jmenuješ?“ zeptala se Jana. TRMAN. V tu chvíli jsme pochopili s kým se setkáváme a začali se neskrývaně smát. Tím neznámým nebyl nikdo jiný než nám dobře známý TRMAN ze stránek Photoserveru. A začala příznivá debata nejen o focení. Když jsme se po chvíli loučili, bylo nám jasné že toto setkání se nám vryje svou neočekávaností do paměti.
Odpoledne se pomalu začalo nachylovat a sluneční kotouč nezadržitelně klesal k obzoru. V tu dobu začaly vznikat nejzajímavější snímky. Nejdříve to byly jen stínovky a později pak výskokovky a siluety focené v protisvětle zapadajícího slunce.
Po západu jsme se vydali zpět k autu, cestou se stavili v místní lidové, vesnické hospůdce. Pak byla již jen otázka chvíle, kdy jsme se ocitli zpět ve světlech velkoměst.
