Srdečně zveme na vernisáž výstavy fotografií “Hrnec pixelů, aneb co jsme si navařili…”, která se koná v Infocentru s knihovnou Praha - Kolovraty v úterý 5. 5. 2009 od 19:00 hod. Výstava potrvá do 30. 5. 2009
Anna Malá meditovala nad symbolem igelitových tašek. Barevně a esteticky připomněla závažnost nutnosti ekologického myšlení. Její druhý snímek je s tak malou hloubkou ostrosti, až je abstraktní a není poznat co na něm je. Když se divák více zadívá, pozná technické komponenty, které denně používáme - mobil, notebook a fotoaparát. Cožpak nejsme otroky digitální techniky? Další snímek od Jany Jurčové představuje autorčino vnímání současnosti. Je to její současnost, která se jí líbí, a její obraz předává i divákům. (Byl bych rád, aby Jana sama o tom snímku něco napsala…) Marián Lechnýř na čtvercovém formátu a v černobílé barvě zachytil rozpad jednoho starého věku a příchod věku nového. Vít Švajcr představil své pojetí dnešní doby v diptychu Věda a Víra.
byl naším prvním letošním výletem s celodenní drobnou sněhovou nadílkou. Po krátké cestě vlakem jsme se vydali od nádraží v Dobřichovicích po modré. Následné mírné stoupání jsme v chladnějším počasí pro rozehřátí uvítali. 
Povídáním nejen o vánoční nadílce v podobě kapesních a mobilních novinek (i s pauzou na celokamzičí srdíčkové focení) svah rychle ubíhal. Poté přišel “Vláďův obávaný zimní výstup a zasněžená hřebenovka” :o))) na vrchol Hvizdince. Odměnou nám byl nejen výhled směrem k Berounce, ale též lahodné občerstvení v podobě vánočního cukroví.
Opravdu jsme si pochutnali a náš dík posíláme ještě jednou do Kbel:o). Chvíli nato, hned jak bylo pod vrcholem zdokumentováno, že tu Kamzíci byli a zanechali (však sami vidíte co :o) ), jsme se za trvajícího mírného přívalu krásných krystalických vloček vydali směrem k trampskému srubu. Odtud nebylo daleko na nenápadné rozcestí na červenou značku, v jehož blízkosti došlo i na úsměvné fandění, focení a povzbuzování “maratónských ” běžců). Další kroky vedly k již nepříliš vzdálené, známé dominantě okolí. I přesto, že nás Skalka přivítala poněkud brnivě, vystřídalo tento zvláštní pocit velmi rychle lehké zasycení v občerstvení u křížové cesty a ohřátí u hořícího ohně.
Následovala prohlídka kaple s tematickou výstavkou kopií ukřižování Ježíše malované na hedvábí a také nečekané umožnění nahlédnout do nově zrekonstruované budovy kousek nad kaplí. Nedaleká ruina byla místem, kde se odehrával děj části známé knihy o Kájovi Maříkovi.
O chvíli později jsme v nedalekém Mníšku zahnali hlad v restauraci, jež nesla název této literární postavy.
Na vlak jsme docházeli v dobrém rozmaru s jedinou nejasnou otázkou, proč že naši předkové postavili nádraží poměrně v nemalé vzdálenosti od městečka :o).
Do matičky stověžaté a vyhřátých domovů jsme se dostali ještě s lehce dočervena zabarvenými tvářemi až pod rouškou brzkého večera.
Věřme, že další příjemný a možná i víkendový výlet na sebe nenechá dlouho čekat :o)
Marian
—-
Příhoda v Hostinci u Káji Maříka
Musím důrazně varovat před Restaurací u Káji Maříka v Mníšku pod Brdy, který jsme vyhledali na konci výpravy, abychom zahnali hlad. Původně to vypadalo, že si odneseme pouze nepříjemný pocit z nebývale dlouhé přípravy “hotovek” a kouřem hnusně načichlé oblečení. Jenže při pochodu na vlak jsem pocítil i něco dalšího, velice obtěžujícího. Jídlo v restauraci u Káji Maříka zřejmě mělo nějaké skryté vady. S příchodem na nádraží se tento pocit prohloubil natolik, že jsem se celý zelený začal poohlížet po toaletě, kterou jsem sice nalezl, ovšem vzhledem k tomu, že šlo o dřevěnou boudu s dveřmi na petlici, nesplňovala příliš mé představy. Naštěstí v dáli zahoukal vlak a tak jsem se rozhodl vydržet. Jakmile vlak zastavil ve stanici, nastoupil jsem jako první a rychle navštívil onu místnost, která naštěstí byla v použitelném stavu. Tam jsem, hnán okolnostmi, ihned porušil nařízení “Záchodu se nesmí používat, pokud je vlak ve stanici”, což se naštěstí obešlo bez pokuty :). Po návratu už jen následovala léčba živočišným uhlím a suchými rohlíky. Podobné problémy, jen v později v menší míře, postihly i jiné Kamzíky, proto jestli nechcete něco podobného zažít, zkuste v Mníšku pod Brdy jinou restauraci a ne Hostinec u Káji Maříka.
Petr
Aktualizace 20. 3. 2009: A nebyli jsme sami!
“Sedly jsme si s kamarádkou ven, objednaly si a najednou jsme si všimly, že pod vedlejším stolem sedí potkan a vedle další.” [blesk.cz]
“U Káji Maříka jsme byli velmi zklamáni. Po smaženém sýru s hranolkami, který jsme sotva na talíři našli, se synovi udělalo špatně a musel jít zvracet do přilehlého křoví” [tyden.cz]
“…nebot mne bylo po navsteve restaurace Kaji Marika vice nez zle”, “Podvecerni odlov po nejhorsi veceri (restaurace Kaji Marika v Mnisku - varujeme pred navstevou tohoto zarizeni!!!)” [geocaching.com]
Účastníci: Anna, Karel, Jana, Franta, Iva, Vít, Adam, kamarádi
Datum: 12.10.2008
V jednom z posledních slunečných dnů jsme se sešli při kamzičí drakiádě. Lidí bylo dost, horší to bylo s draky a větrem. Ale nakonec jsme za drakem rozmotali celou šňůru, tak jsme mohli jít domů.
Přátelé!
Svoláváme na čtvrtek 2.10. 2008 další oficiální kamzičí poprázdninovou schůzku! Bude se konat u Mariana. Programem bude si ujasnit, jaká bude naše náplň do konce roku, soutěžní témata (navrhujeme volné zářijové říjnové téma: Fotografie z prázdnin)… Pozdravujeme Vás všechny a těšíme se na Vás,
Vít a Iva.
Horská krajina, František Ehrenberger
3.9.2008 v 17.00 se koná vernisáž výstavy fotografií v knihovně na obecním úřadu ve Kbelích-Praha 9. Vzhledem k omezenému prostoru je komorní. Srdečně vás všechny zveme.
Potrvá do konce září, otevírací doba je:
pondělí 9.00-11.45 13.00-17.45
středa 9.00-11.45 13.00-17.45
čtvrtek 9.00-11.45
pátek 9.00-11.45
Láďa Vrba
