■34 individuálnych a kolektívnych výstav zo 17 krajín
■ viac ako 2 000 fotografií v múzeách a galériách Bratislavy
■ World Press Photo 2009 – 196 fotografií najprestížnejšej súťaže novinárskej fotografie na svete
■ slovenská premiéra výstavy legendárného amerického fotografa Ansela Adamsa
Na stránkách http://www.sedf.sk/default.aspx?c=20 najdete bližší informace.
Vernisáž výstavy VE ZNAMENÍ DUHY (modlitby mojí duše) se koná dne 2. 9. 2009 v 19:00 v Čajírně na Vokem
Výstava potrvá do 30. 10. 2009
Těším se na Vás.
Miroslava Ferencová
Amatérské sdružení Fotokamzíci spolupracuje s internetovou encyklopedií Wikipedia, kterou může každý upravovat. Tento týden (13.7-19.7.) je na hlavní straně biografický článek o americkém fotografovi Alfredu Stieglitzovi, který byl oceněn zlatou hvězdičkou a patří mezi nejlepší články na encyklopedii. Stejně tak má nejvyšší ocenění článek novinářská fotografie. Vítáme všechny zájemce, kteří by se chtěli podílet na vytváření, kategorizaci, rozšiřování a zkvalitňování článků z oboru fotografie.
Potěší nás však i to, když budete sledovat Portál Fotografie, na kterém téměř každý den přibývá nějaký článek. Portál obsahuje zajímavosti z historie, techniky, biografií fotografek a fotografů a také články o estetice, galeriích a umění. Na hlavní stránce portálu pravidelně aktualizujeme obrázek týdne a zajímavost z historie. Nechť každý, kdo má fotografii rád, a bude chtít, přiloží ruku k dílu. Pomůžeme mu!
-vs-
Srdečně zveme na vernisáž výstavy fotografií “Hrnec pixelů, aneb co jsme si navařili…”, která se koná v Infocentru s knihovnou Praha - Kolovraty v úterý 5. 5. 2009 od 19:00 hod. Výstava potrvá do 30. 5. 2009
Hlavní slovo na vernisáži pronesl pan Skalický z fotoklubu Lanškroun - to k dispozici nemáme. Tak alespoň několik málo slov úvodu, který také na vernisáži zazněl:
…Nebudu už dlouho unavovat vyprávěním o historii a působení našeho fotoklubu, které si můžete najít na našich webových stránkách www.fotokamzici.com a přejdu rovnou k věci:
Anna Malá meditovala nad symbolem igelitových tašek. Barevně a esteticky připomněla závažnost nutnosti ekologického myšlení. Její druhý snímek je s tak malou hloubkou ostrosti, až je abstraktní a není poznat co na něm je. Když se divák více zadívá, pozná technické komponenty, které denně používáme - mobil, notebook a fotoaparát. Cožpak nejsme otroky digitální techniky? Další snímek od Jany Jurčové představuje autorčino vnímání současnosti. Je to její současnost, která se jí líbí, a její obraz předává i divákům. (Byl bych rád, aby Jana sama o tom snímku něco napsala…) Marián Lechnýř na čtvercovém formátu a v černobílé barvě zachytil rozpad jednoho starého věku a příchod věku nového. Vít Švajcr představil své pojetí dnešní doby v diptychu Věda a Víra.
byl naším prvním letošním výletem s celodenní drobnou sněhovou nadílkou. Po krátké cestě vlakem jsme se vydali od nádraží v Dobřichovicích po modré. Následné mírné stoupání jsme v chladnějším počasí pro rozehřátí uvítali. 
Povídáním nejen o vánoční nadílce v podobě kapesních a mobilních novinek (i s pauzou na celokamzičí srdíčkové focení) svah rychle ubíhal. Poté přišel “Vláďův obávaný zimní výstup a zasněžená hřebenovka” :o))) na vrchol Hvizdince. Odměnou nám byl nejen výhled směrem k Berounce, ale též lahodné občerstvení v podobě vánočního cukroví.
Opravdu jsme si pochutnali a náš dík posíláme ještě jednou do Kbel:o). Chvíli nato, hned jak bylo pod vrcholem zdokumentováno, že tu Kamzíci byli a zanechali (však sami vidíte co :o) ), jsme se za trvajícího mírného přívalu krásných krystalických vloček vydali směrem k trampskému srubu. Odtud nebylo daleko na nenápadné rozcestí na červenou značku, v jehož blízkosti došlo i na úsměvné fandění, focení a povzbuzování “maratónských ” běžců). Další kroky vedly k již nepříliš vzdálené, známé dominantě okolí. I přesto, že nás Skalka přivítala poněkud brnivě, vystřídalo tento zvláštní pocit velmi rychle lehké zasycení v občerstvení u křížové cesty a ohřátí u hořícího ohně.
Následovala prohlídka kaple s tematickou výstavkou kopií ukřižování Ježíše malované na hedvábí a také nečekané umožnění nahlédnout do nově zrekonstruované budovy kousek nad kaplí. Nedaleká ruina byla místem, kde se odehrával děj části známé knihy o Kájovi Maříkovi.
O chvíli později jsme v nedalekém Mníšku zahnali hlad v restauraci, jež nesla název této literární postavy.
Na vlak jsme docházeli v dobrém rozmaru s jedinou nejasnou otázkou, proč že naši předkové postavili nádraží poměrně v nemalé vzdálenosti od městečka :o).
Do matičky stověžaté a vyhřátých domovů jsme se dostali ještě s lehce dočervena zabarvenými tvářemi až pod rouškou brzkého večera.
Věřme, že další příjemný a možná i víkendový výlet na sebe nenechá dlouho čekat :o)
Marian
—-
Příhoda v Restauraci X
Doplněno 29. září 2009: Byli jsme kontaktováni novým provozovatelem zmíněného zařízení s prosbou o odstranění jména restaurace. Nechceme mu kazit snahu o vybudování lepšího jména restaurace, proto jsme v popisu příhody, která se stala v lednu 2009, změnili jméno podniku na “Restaurace X”!
Musím důrazně varovat před Restaurací X v Mníšku pod Brdy, který jsme vyhledali na konci výpravy, abychom zahnali hlad. Původně to vypadalo, že si odneseme pouze nepříjemný pocit z nebývale dlouhé přípravy “hotovek” a kouřem hnusně načichlé oblečení. Jenže při pochodu na vlak jsem pocítil i něco dalšího, velice obtěžujícího. Jídlo v restauraci zřejmě mělo nějaké skryté vady. S příchodem na nádraží se tento pocit prohloubil natolik, že jsem se celý zelený začal poohlížet po toaletě, kterou jsem sice nalezl, ovšem vzhledem k tomu, že šlo o dřevěnou boudu s dveřmi na petlici, nesplňovala příliš mé představy. Naštěstí v dáli zahoukal vlak a tak jsem se rozhodl vydržet. Jakmile vlak zastavil ve stanici, nastoupil jsem jako první a rychle navštívil onu místnost, která naštěstí byla v použitelném stavu. Tam jsem, hnán okolnostmi, ihned porušil nařízení “Záchodu se nesmí používat, pokud je vlak ve stanici”, což se naštěstí obešlo bez pokuty :). Po návratu už jen následovala léčba živočišným uhlím a suchými rohlíky. Podobné problémy, jen v později v menší míře, postihly i jiné Kamzíky, proto jestli nechcete něco podobného zažít, zkuste v Mníšku pod Brdy jinou restauraci a ne restauraci X.
Petr
Aktualizace 20. 3. 2009: A nebyli jsme sami!
“Sedly jsme si s kamarádkou ven, objednaly si a najednou jsme si všimly, že pod vedlejším stolem sedí potkan a vedle další.” [blesk.cz]
“U ….. jsme byli velmi zklamáni. Po smaženém sýru s hranolkami, který jsme sotva na talíři našli, se synovi udělalo špatně a musel jít zvracet do přilehlého křoví” [tyden.cz]
“…nebot mne bylo po navsteve ….. vice nez zle”, “Podvecerni odlov po nejhorsi veceri (….. v Mnisku - varujeme pred navstevou tohoto zarizeni!!!)” [geocaching.com]
